Rubrika: Zajímavosti

Kdo se účastníte mých „courání“ nebo se zajímáte o historii, určitě na Vás ze všech stran padají informace o různých svatých. Už jste přemýšleli, kde vlastně spočinuly jejich ostatky? Několik z nich odpočívá v areálu Pražského hradu. Minule jsme si řekli něco o sv. Václavovi a dnes budeme pokračovat.

Sv. Vojtěch – křesťanský světoběžník

Vojtěch Slavník se pravděpodobně narodil roku 956. Za místo jeho narození se považuje Libice nebo některé z dalších slavníkovských sídlišť. Slavníkovci v době jeho narození ovládali východní a jižní Čechy a představovali riziko pro tehdy vládnoucí rod Přemyslovců, kteří ovládali Prahu a střední Čechy. Je potřeba poznamenat, že Vojtěchova matka byla podle legend „ze slavného slavanského rodu“. To naznačuje, že mohla být z rodu Přemyslovců. Dokonce se spekuluje, že Slavníkovci byli boční větvi Přemyslovců.

Vojtěch byl tedy legitimní potomek urozených rodičů, měl několik bratrů a sester a pravděpodobně nebyl prvorozený syn. První vzdělání jistě získal přímo v slavníkovském sídle a následně studoval v Magdeburgu, kde byl biřmován biskupem Adalbertem, který mu dal své jméno. Studoval u jednoho z největších učenců své doby, scholastika Oktrika.

Roku 981 se vrací do Čech a stává se součástí sboru kněží okolo prvního pražského biskupa Dětmara. Velkou proměnu prodělal Vojtěch v roce 982, kdy umírá biskup Dětmar, který si vyčítal nedbalý výkon biskupského úřadu. Dne 19. února 982 byl zvolen Vojtěch novým biskupem, přestože mu tehdy bylo okolo 26 let. Je velmi pravděpodobné, že byl zvolen na přání knížete Boleslava.

Jeho pozice nebyla silná, biskupský úřad byl relativně čerstvý, v Čechách neexistovaly další podpůrné instituce církve, kromě ženského kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Vojtěch musel bojovat proti mnohoženství, manželství kněžích, prodeji křesťanských otroků. Tím si odradil všechny potenciální podporovatele a zůstal se svými morálními nároky osamocen.

Na přelomu let 988/989 odchází z Prahy do Říma vysvětlit důvody svého odchodu. V Římě vstupuje, i se svým bratrem Radimem (Gaudentiem) do benediktinského kláštera.

Pro jeho návrat do vlasti však loboval mohučský arcibiskup, ale také pražský kníže, který vyslal poselstvo vedené mnichem Kristiánem. V roce 992 se tedy Vojtěch vrací do Prahy, ovšem za podmínky, že bude podporován ve své činnosti. V té době snad přivádí i malou skupinku benediktinů do Prahy. Podpory se ovšem nedočkal, takže roku 994 opět Prahu opouští. Roku 996 se seznámil s císařem Otou III., který mu slíbil, že pokud jej Čechové nebudou chtít, může odejít na misie k pohanům.

Roku 995 dochází k libickému masakru, kdy jsou všichni členové rodu Slavníkovců vyvražděni, takže se není čemu divit, že jej Češi odmítli. Vojtěch je tedy vyvázán ze svých povinností a mohl se vydat k pohanským Prusům. Byl k nim dopraven s doprovodem dvou kněží. Tam byl napaden pádlem či bidlem, které se stalo jeho atributem. Prusové mu hrozí smrtí, pokud neodejde. Vojtěch začal zvažovat odchod k Luticům. Na odchodu byl však zadržen a nakonec zabit několika ranami kopí a jeho hlava byla oddělena od trupu.

Polský kníže Boleslav Chrabrý vykoupil tělo mučedníka bez ohledu na vysokou cenu. Ostatky byly uloženy v Hnězdně. Už v té době se začal rozbíhat Vojtěchův kult a svatovojtěšská úcta. V první fázi se o ni zasloužil hlavně polský stát.

Češi pozdě pochopili význam svatovojtěšského kultu. To napravil až kníže Břetislav, který při v pádu do Polska v roce 1039 dobyl Hnězdno a zmocnil se ostatků sv. Vojtěcha. Byl vyhlášen zemským patronem a uložen v bazilice sv. Víta, která byla později rozšířena o zasvěcení sv. Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi.

Přestože prozatím není součástí mých procházek prohlídka Chrámu sv. Víta, můžete se zúčastnit alespoň podvečerní procházky po areálu Pražského hradu Couráme se tajemným Pražským hradem, kde se můžete dozvědět další informace a tajemství spojené s Pražským hradem.

Kdo se účastníte mých „courání“ nebo se zajímáte o historii, určitě na Vás ze všech stran padají informace o různých svatých. Už jste přemýšleli, kde vlastně spočinuly jejich ostatky? Několik z nich odpočívá v areálu Pražského hradu. Dnes začneme s katedrálou sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Sv. Václav – patron země české

Narodil se pravděpodobně okolo roku 908 knížeti Vratislavovi a kněžně Drahomíře na některém z hradišť ve Středních Čechách, které spadaly pod přemyslovskou doménu. Lidová pověst je klade do Stochova na Kladensku. Jméno obce totiž značí „sto chův“, které se měly o malého chlapce starat. V sedmi letech postoupil obřad postřižin, který se odehrál v kostele Panny Marie na Pražském hradě. Vzdělání v Budči si prý vyžádal samotný Václav, ale spíš to bylo z důvodu existence potřebného zázemí na hradišti pro mladého knížete. A také zde byl kněz, který byl schopen zabezpečit jeho vzdělávání. Václav se učil citovat a zpívat žalmy. Znalost čtení a psaní na nejvyšší úrovni bylo k dispozici pouze na školách církevních, ale to Václav nepodstoupil. Nicméně v době, kdy vládci neuměli číst a psát, bylo i toto vzdělání mimořádné. V roce 921 se po smrti svého otce stává knížetem, ale z důvodu neplnoletosti za něj vládne kněžna Drahomíra. Vlády se Václav ujímá někdy v letech 924-925. Spousta legend tvrdí, že konal milosrdné skutky a snažili se jej zpodobnit jako mnicha. To v době jeho vlády je velmi nepravděpodobné, protože takový vládce by se na trůně dlouho neudržel. Antropologický výzkum na lebce Václava odhalil zhojené zranění, což podporuje spíše obraz knížete válečníka. Dějiny konstatují, že byl ženat, ale manželství zůstalo bezdětné. S jakousi ženštinou prý zplodil syna Zbraslava.

Historikové zmiňují dva konflikty, kterých se Václav zúčastnil. První z nich byl střet s kouřimským vévodou. Střetnutí skončilo smírem a Václav nechal kouřimského vévodu dále spravovat tuto oblast. Podle legendy se nad hlavou knížete objevil kříž, který vévodu kouřimského odradil od útoku a knížeti se vzdal. Druhý spor vyvolal Jindřich I. Saský, který se rozhodl napadnout slovanské kmeny včetně kmene Čechů. A Václav musel začít jednat. Podnikal strategické kroky k oddálení vpádu, např. stavbu třetího pražského kostela zasvětil sv. Vítu, jehož kult byl velmi oblíben v Sasku. Jindřich tedy napadl slovanské kmeny, ale v Čechách mu bránilo spojení země se západním křesťanským světem. Přesto musel začít Václav platit dobrovolně roční poplatek do Saska.

Historikové nemají jasno, zda to byla Václavova politika či jiné důvody, které vedly k zavraždění vládnoucího knížete. Na pozvání svého bratra Boleslava přijel na svátek sv. Kosmy a Damiána na hrad Boleslav. Po mši zůstal Václav přes noc, protože se zde uskutečnila slavnostní hostina. O spiknutí se Václav dozvěděl, ale přesto Boleslav neopustil. Druhý den ráno se odebral Václav do kostela. Cestou potkal Boleslava, který snad vyvolal spor a na Václava zaúčtočil. Ten útok bezproblému odrazil a Boleslava srazil na zem. V tom okamžiku přiběhli členové družiny, kteří Václava zranili a potom jej jeden z družiníků Boleslava probodl. Z legend víme, že se to stalo v pondělí 28. září. Historikové doplnili rok 935.

Tělesné ostatky pohřbila nejprve na hradě Boleslav jeho matka Drahomíra. Kdy došlo k převozu ostatků do Prahy nemáme žádné zprávy. Svatořečení pravděpodobně proběhlo později za vlády Boleslava II. v souvislosti se založením pražského biskupství. Je možné, že Václava kanonizoval první pražský biskup Dětmar. Od 10. století je sv. Václav uctíván nejen doma, ale i v cizině. Postupně byl sv. Václav proměněn ve věčného panovníka sídlícího na nebesích, který svou moc propůjčoval právě vládnoucím panovníkovi, kterému byl ochráncem. Tento kult se rozšířil zejména za vlády Karla IV. V současnosti je sv. Václav hlavním patronem země české.

S couráním se do prozatím do Chrámu sv. Víta nedostanete, ale můžete se mnou například prozkoumat pozůstatky kostela Panny Marie, kde měl sv. Václav postřižiny. A to na jedné ze dvou procházek po areálu Pražského hradu – podvečerní Couráme se po tajemném Pražském hradě a dětská Couráme se po Pražském hradě pro děti a rodiče.