Zajímavosti – 5. stránka – Couráme se (© 2019

Kostel sv. Jiljí

Za panování krále Václava I., roku 1238, zde byla založena kolegiátní kapitula, sbor kanovníků a to ještě při starším románském kostele. V roce 1301 nastoupil úřad pražského biskupa člen kapituly sv. Jiljí – Jan IV. z Dražic, muž velmi vzdělaný, který se rozhodl vybudovat pro kapitulu velký chrám, který byl odpovídal významnosti kapituly. Starý kostelík byl tedy stržen a na jeho místě se začal budovat velkých chrám, který byl vysvěcen roku 1371.

Kapitula si kostela moc neužila. Už roku 1420 byl kostel obsazen husity a poničen. Kapitula zanikla a poškozený kostel zůstal v držení utrakvistů jako farní kostel po dvě století. Teprve po bitvě na Bílé hoře věnoval kostel Ferdinand II. roku 1625 dominikánům, kteří zde sídlí dodnes.

Kteří významní kněží zde působili? Proč není jedna věž kompletní? Který významný architekt participoval na opravách kostela? Přijďte se courat po komendách a klášterech už v sobotu 27. dubna od 14 hodin a dozvíte se mnoho dalších informací a zajímavostí.

Plečnikův obelisk

Mnoho lidí ani netuší, že obelisk, který stojí na III. nádvoří Pražského hradu je vlastně památník padlým během první světové války. Původní návrh od slovinského architekta Josipa Plečnika byl jiný, stejně jako jeho umístění. A kolik to stálo usilí, aby byl pomník dokončen. Jenom monolity na výrobu obelisku byly vylomeny třikrát.

První pokus proběhl v roce 1923, kdy se začalo s přípravou vylomení obelisku v Mrákotínských kamenolomech. Byl vylomen žulový hranol o délce asi 20 metrů a váze 120 tun. Ve stejné době byl vylomen kvádr, který byl určen pro vytvoření mísy v Rajské zahradě. Vážil 70 tun. Transport však skončil ještě nedaleko lomu, protože praskl jistící kruh a hranol se rozlomil o kvádr mísy.

Druhý pokus proběhl v roce 1924. Avšak po vylomení se zjistilo, že kvádr není vhodný a proto se zahájilo vylamování třetího monolitu. K jeho vytěžení došlo v roce 1925. Jeho délka byla 15,6 m a hmotnost 112 tun. V tuto chvíli už Plečnik neuvažoval, že jej postaví v Rajské zahradě, ale přišel s umístěním na III. nádvoří. Jeho přeprava je nádherně zdokumentována v černobílém filmu Mrákotínský monolith. Finální úpravy trvaly déle než dva roky a obelisk byl slavnostně odhalen 28. října 1928.

Co všechno se vytvořilo ze zbytků prvního obelisku? Kdo financoval stavbu pomníku? Kdy byl skutečně instalován? A jak je spojeno místo umístění obelisku s posvátným pahorkem Žiži? Přijďte se courat po tajemném Pražském hradě, kde se dozvíte i další zajímavosti.

Krásné velikonoce

Přeji Všem krásné velikonce.

Sabina

Templářská komenda sv. Vavřince zvaná Jeruzalém

Vstup do bývalého areálu kláštera Dominikánek se sochou sv. Vavřince a s kostelem sv. Anny vpozadí

Templáři jsou tajemným řádem, který byl založen v roce 1118 v Jeruzalémě devíti francouzskými rytíři, které vedl Hugo de Paynes. Poslání řádu byla hlavně ochrana poutníků směřujících do Svaté země. Byl to zvláštní řád s mnoha privilegii, např. přímo podléhali papeži, takže to v té době znamenalo imunitu na všech územích a volný pohyb.

Do Čech řád dorazil na pozvání Václava I. okolo roku 1249. Už o pár let později si nechali přestavět kostel sv. Vavřince a k němu přistavět řádový klášter, který se nazýval Jeruzalém. Původní rotunda byla rozšířena do podoby kopírující ve zmenšeném měřítku jeruzalémský chrám Božího hrobu.

Bohatství řádu dosáhlo nesmírné výše, kterou jim záviděl i francouzský král Filip IV. A v pátek 13. října 1307 začalo zatýkání členů řádů a jejich obviňování z různých špatností, končících obviněním se spolčením s ďáblem. Mnoho z nich bylo umučeno, další zemřeli na hranici. Papež Klement V. nakonec řád roku 1312 zrušil. Mimochodem asi tušíte odkud vítr fouká v případě pátků třináctého.

Po zrušení řádu nebyla v Čechách taková perzekuce, ale jednotliví členové řádu mohli přejít do jiného dle svého uvážení. Veškerý majetek řádu pak přešel na johanity, kteří se souhlasem krále Jana Lucemburského, prodali klášter s kostelem dominikánkám od sv. Anny na Újezdě pod Petřínem.

Jak se odlišoval Jan Lucemburský od ostatních vládců v přístupu k Templářům? Kdo byl Jacquese de Molay? Jaké legendy a pověsti se vážou s templářským řádem? O tom všem a dalších zajímavostech si budeme povídat na Courání po komendách a klášterech v sobotu 27. dubna.

Kašna na „Rynečku“

Renesanční kašna na Malém náměstí, které se nazývalo „Ryneček“

V teplých dnech se Malé náměstí zaplní letními zahrádkami okolních restaurací, takže tento nádherný renesanční skvost je jednoduché minout. Ale nedejte se odradit a jděte si tuto stále fukční studnu s kašnou prohlédnout.

Kašna se železnou kutou renesanční mříží pochází pravděpodobně z roku 1560 (letopočet je přímo na mříži uveden). Mříž je označovaná za manýristickou, což se projevuje zejména náročností provedení křivek prutů a bizarních útvarů, ve které se stáčejí a proplétají.

V polovině 17. století byla mříž doplněná o makovici s českým lvem a v 19. století restarovaná díky financování J. V. Rotta. V té době byla doplněna pumpa a kamenné nádrže na vodu.

Kašna samotná není vlastně kašnou, ale studnou s jednou s nejkvalitnějších vod v Praze. Voda se čerpá z hloubky 12 metrů.

Funguje ještě studna? Proč se Malé náměstí nazývá „Ryneček“? Kde se nachází další renesanční památka Dům u zlatého rohu? Přidejte se k nám a pojďte se courat renesančním Starým Městem ve středu 17.dubna od 17,30.

Chodíte za Tadeáškem?

Svatý František Serafinský nebo Svatý František z Assisi od sochaře Františka Preisse

Vedle obrovského chrámu konzumu na náměstí Republiky stojí malý kostelík sv. Josefa a při něm se nalézá konvent kapucínů. Druhý pražský kapucínský klášter nechal zbudovat Ferdinand II. Nákup pozemků pro klášter financoval hlavně baron Gerard z Questenberka. Nový kostel s klášterem byl vysvěcen roku 1653. Josef II. klášter zrušil roku 1786 a byla zde zřízena kasárna. Ty zde vydržela až do 90. let minulého století.

Kostel sv. Josefa se však zachoval. Nový klášter byl vybudován v sousedství kostela a od roku 1992 zde působí komunita kapucínů.

Před vstupem do kostela se nacházejí v nikách dvě sochy – jedna socha je od sochaře Františka Preisse sv. František Serafinský, který se původně nacházel na Karlově mostě a socha sv. Jana Nepomuckého. Ve dvoře se pak nachází socha sv. Judy Tadeáše, kterého všichni znají jako „Tadeáška“. K němu chodí lidé se svými přáními, které jim prý pomáhá plnit.

Proč zmizela socha sv. Františka z Karlova mostu? Jak je spojena píseň Kde domov můj s místními kasárnami? A čím se liší kapucíni od minoritů a observantů? A jak poznáte františkána? Přijďte se courat po komendách a klášterech v sobotu 27. dubna.

Palác Granovských

Jeden z nejzachovalejších renesančních paláců v Praze byl vystavěn okolo roku 1560 na místě starého celního domu Jakubem Granovským z Granova, jemuž tento dům daroval za zásluhy roku 1558 císař Ferdinand I. Darování mělo jednu podmínku, že Granovští budou držet jednoho služebníka, který bude otevírat a zavírat včas mýtici – Ungelt. Jakub Granovský byl už nějaký čas královským úředníkem v Ungeltu a požíval přízně císařovy.

Samotný palác je dvoupatrová stavba v pozdně renesančním stylu, na vnějšku ozdobená arkádovou lodžií v nádvorním křídle, která se otevírá směrem na jih. Na této lodžii jsou chiaroscurové malby z roku 1564, představující postavy a výjevy z bible a řecké mytologie.

Jak fungovala celnice v Týně? Jak vznikl název Ungelt? S čím se zde obchodovalo? A které strašidlo tady v noci můžete potkat? To všechno se dozvíte na Courání po renesančním Starém Městě ve středu 17. dubna v podvečer.

„Copak dělají medvědi?“

Vstupní portál do domu U dvou zlatých medvědů

Touto větou se vítal Egon Erwin Kisch se svým přítelem Janem Wenigem na ruzyňském letišti v roce 1946, když se po válce, již těžce nemocný, vracel domů. Tento příběh popisuje Wenig ve své knize Co vyprávěly staré pražské domy.

Otázka patřila domu U dvou zlatých medvědů, který v 19. století zakoupil jeho děd Jonas Kisch, úspěšný obchodník se suknem a kde se „zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch roku 1885 narodil.

Dům vznikl ze dvou gotických domů a pivovaru. Poprvé je zmiňován v roce 1403. Renesanční přestavbou prošel okolo roku 1560 v době, kdy dům vlastnil tiskař Jan Kosořský z Kosoře. V té době vznikly arkády ve dvoře. Nádherný portál je z pozdější doby, vznikl až okolo roku 1590. Medvědi na portálu prý byli pozlacení.

Víte, že Jan Kosořský z Kosoře vytiskl Münsterovu knihu Kosmografie, která patřila k největším knihám své doby? Chcete se dozvědět, jak si hráli v Kožné ulici bratři Kischovi? A proč se ulička jmenuje Kožná? Přijďte se ve středu 17. dubna v podvečer courat po renesančním Starém Městě.

Dům U pěti korun

Tento nádherný renesanční dům se nachází v Melantrichově ulici. Ve spodní části je několik výkladních skříní, takže člověk ani nemá chuť zvednout hlavu. Nádherný renesační bosovaný portál s maskaronem zakrývají cedule s nabídkou místních restaurací. Přesto byste tento krásný dům neměli minout bez povšimnutí.

Dům se nazývá U pěti korun, které jsou zobrazeny na fasádě mezi okny prvního a druhého patra. Původně byly namalované, později získaly reliéfní podobu. Dům byl postaven pravděpodobně ve 14. století a v roce 1615 byl renesančně přestavěn německým obchodníkem Petrem Nerhofem z Holtenberku. V té době se obchodníci stávali pány ve městě a monumentalitou domů chtěli ukázat své bohatství, jak je tomu i v tomto případě.

K domovnímu znamení pěti korun se váže krásná pověst. Pokud ji chcete slyšet, pojďte se s námi courat po renesančním Starém Městě ve středu 17.4. v podvečer.

Zlatá ulička

Domečky ve Zlaté uličce na Pražském hradě

U severní zdi parkánového opevnění Pražského hradu stojí malé, barevné domečky, které zde byly přistavěné v 16. století. Bydleli zde hradní střelci a mezi nimi i zlatotepci Rudolfa II., podle nichž se ulička již od 70. let 17. století nazývala Zlatnickou. Podle tohoto názvu se později mylně usuzovalo, že zde sídlili alchymisté žijící na dvoře Rudolfa II.

Hradní střelci dostali povolení od císaře ke stavbě komůrek v obloucích opevnění, které si stavěli na vlastní náklady. Následně je mezi sebou vyměňovali a prodávali, takže se k nim dostali i zlatotepci, kteří zde utíkali před cechovními zákony uplatňovanými ve městě. Domky se začaly rozšiřovat směrem do uličky, ale také vznikaly na protější zdi hradního purkrabství. Ulička byla přístavky natolik zúžená, že místy nebyl průchod široký ani metr. Proto došlo k asanaci na konci 19. století a byly ponechány pouze domky podél severní hradby.

Po druhé světové válce domky odkoupila kancelář prezidenta a uličku nechala zrekonstruovat pod taktovkou architekta Pavla Janáka. Mimochodem autorem barevné koncepce Zlaté uličky je malíř a animátor Jiří Trnka. Zajímavé je, že kanalizace byla do uličky přivedena až v 21. století.

Kromě alchymistů je Zlatá ulička spojovaná s různými zajímavými osobnostmi, např. Madame de Thebes, Franzem Kafkou nebo Gustavem Mayrinkem. O nich si budeme povídat na Courání po tajemném Pražském hradě nebo Courání po Pražském hradě pro rodiče a děti. Připojíte se?