Zajímavosti – 6. stránka – Couráme se (© 2019

Pasáž Světozor

Pasáž Světozor, která nám zkracuje cestu z Vodičkovy ulice do Františkánské zahrady nebo na Václavské náměstí přes pasáž Alfa, vznikla v roce 1947 podle návrhu architektů Jaroslava a Karla Fišerů. Jako jedna z mála pasáží nevznikla přímo jako součást navrhované budovy, ale byla do paláce Ligna (původně palác České banky) vbudovaná dodatečně.

Samotný palác České banky vznikl mezi lety 1914-1918 ve formách doznívající secese a nastupující moderny. Architektem byl Osvald Polívka a fasádu navrhl Josef Sakař.

Pasáž je dvoupatrová s otevřeným ochozem, který probíhá v mírném oblouku pod střešním světlíkem. Hlavním použitým materiálem je, na rozdíl od starších pasáží, ocel. Ta se použila na výkladce, ale také na oplechování ochozu.

To, co všechny oslovuje na první pohled, je barevná vitráž u vstupu do Františkánské zahrady. Jedná se o reklamu pro elektrotechnický závod Tesla podle návrhu malíře Františka Hudečka.

Jak to bylo s kinem Světozor? Kdy hostilo slavný Kinoautomat? A další informace, nejen o pasáži Světozor, se dozvíte na Courání po pasážích.

Kostel sv. Jakuba Většího

Kostel s klášterem minoritů byl založen ve 13. století v souvislosti se stavbou staroměstkého opevnění. Král Václav I. chtěl mít v novém městě kláštery nově vzniklých žebravých řádů, jež byly spjaté s městy a jejich obyvateli. Řeholníci měli provádět kazatelskou činnost a pečovat o duchovní blaho obyvatelstva. A minorité nebo-li menší bratři františkáni byli na tuto činnost osvěčení.

Kostel byl dostavěn v roce 1339 a jeho rozměry byly úctyhodné. Až do dostavby katedrály sv. Víta si udržel své prvenství – byl nejdelším pražským kostelem. Klášter byl velmi rozsáhlý a v budově refektáře se konaly dvě hostiny krále Jana Lucemburského – korunovační hostina s Eliškou Přemyslovnou a svatební hostina s Beatrix Bourbonskou.

Po několika požárech, které kostel poškodily, došlo k rozsáhlé barokní přestavbě. Kostel je plný děl slavných barokních umělců, např. Václava Vavřince Rainera, Jana Křtile Lišky, Jana Jiřího Heinsch a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a dalších. Nacházejí se zde čtyři Brandlovy obrazy. Nádherná jsou také plastická sousoší nad vstupním průčelím od Ottavia Mosta.

Víte, že je kostel považován za počátek české Svatojakubské cesty už od dob Karla IV.? Že na zdejší kostelní varhany hrál i Antonín Dvořák? A že se zde nachází jeden z nejkrásnějších barokních náhrobků?

Přijďte na Courání po komendách a klášterech a dozvíte se mnoho dalšího.

Novinky číslo 1

Ještě neskončila zima, ale astronomické jaro už se blíží mílovými kroky. To také znamená dříve světlo a později tmu. A to se přece musí využít!

Pro zájemce o vycházky v pracovních dnech budu chystat jednout za čtrnáct dní podvečerní vycházky. A první startuje už v polovině dubna a prozradím, že tématem bude renesance.

Nezapomněla jsem ani na milovníky tajemství, kteří se touží večer courat po Pražském hradě. Připravte se na začátek května.

V pátek 24.5. se koná NOC KOSTELŮ a já se chystám vyrazit. Prozatím nejsou přihlášeny všechny kostely, takže trasu budu připravovat později. Kdo se bude chtít připojit, rezervujte si čas ve svých diářích.

Pro ty, kteří zůstanou v Praze na květnové svátky, připravuji také nové courání a kam jinam, než na Petřín!

Těším se na Vás, nové courání na konec dubna a květen budou postupně vypisovány v průběhu příštího týdne.

Na courání po Novém světě dnes bez omluvy nedorazilo 15 lidí.

Apeluji na všechny, kteří si rezervují účast na courání, aby dodržovali pravidla. A pokud se zúčastnit nemohou poslali zprávu alespoň 24 hodin před zahájením courání.

Považuji rezervaci za závaznou a tedy očekávám, že člověk, který si místo rezervoval na courání dorazí. Proto je také omezený počet rezervací, aby courání mělo nějakou úroveň. Po dosažení maximálního počtu další rezervace nedělám.

Uvědomte si, prosím, že tímto omezujete skutečné zájemce o courání.

Prosím tedy všechny, kteří si účast na courání již rezervovali, aby zvážili, zda se skutečně chtějí/mohou zúčastnit a případně včas napsali zprávu a uvolnili místo dalšímu zájemci.

Sabina

Nešťastná roubenka na Novém světě

Mnoho nás obdivuje krásnou roubenku na Novém světě. Dnes je zde romantický hotel a kavárna, kde se můžete zastavit na svých toulkách Prahou. Toto místo však nebylo vždy tak krásné a malebné.

V roce 1739 si v místech dnešní chaloupky koupil pozemek řezník Antonín Simonis a vystavěl zde stáje pro jateční dobytek. Ve druhé polovině 18. století k němu další majitel opět řezník Libický postavil druhý dům a stáje byly změněny na byty pro chudinu. V jednom z těchto bytů bydlela také chudá švadlenka Josefína, za kterou chodil spisovatel Jakub Arbes. Jak to tady asi vypadalo dokládá fakt, že se vztahem se švadlenkou nikde nechlubil. V malých prostorách tady bydlely celé rodiny, spalo se i na zemi a v teplých dnech život probíhal hlavně na ulici.

V 50. letech 20. století se majiteli roubenky stali přátelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. Arnošt Lustig v roce 1968 emigroval a Ota Pavel trpěl duševní chorobou a roku 1973 zemřel na infarkt.

V 80. letech 20. století dům kupuje fotograf Alexandr Paul a po dohodě s památkáři roubenku, těžce napadenou dřevomorkou, zbourá a postaví její přesnou repliku, kterou můžeme obdivovat dnes.

Další zajímavosti nejen o jediné roubence v historickém jádru Prahy, ale také z celého Nového světa se dozvíte na courání po Novém světě. Těším se na Vás již tuto neděli.

Velkopřevorský mlýn – Maltézská komenda

Čertovka s velkopřevorským mlýnem v pozadí

Někteří lidé přecházející Karlův most se zastaví nad Čertovkou a obdivují nádhernou vyhlídku na toto slepé rameno Vltavy a pozastaví se nad mlýnským kolem se sochou vodníka, které místo dokresluje.

Budova mlýnu vznikla ve 13. století v souvislosti s budováním komendy Johanitů vedle Juditina mostu. Součástí areálu rozsáhlého areálu byly nejen budovy řádu, ale také hospodářské budovy a mlýn nemohl chybět.

Po husitských válkách přešel mlýn do soukromého vlastnictví. Jeho vlastníkem byl v 16. století také mlynář Štěpán, podle něj se mu také někdy říká Štěpánský mlýn. Nějaký čas byl ve vlastnictví Malostranské obce, která jej pronajímala. Svému účelu kupodivu nakonec sloužil až do roku 1936.

Dnes je zde restaurace, přesto majitelé kolo udržují v chodu, i když už neslouží k pohonu mlýna. Kdyby se totiž kolo stále nenamáčelo ve vodě, vyschlo by a došlo by k jeho zničení. To dnešní už samozřejmě není původní, ale je z 90. let 20. století. Měří v průměru 7,4 m.

O johanitské komendě si budeme povídat na plánovaném courání po pražských komendách a klášterech.

Dostavba katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Model katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. V popředí gotická Vojtěšská kaple a románská bazilika (fotografie modelu z výstavy Praha Karla IV. v domě U zlatého prstenu)

Výstavba chrámu sv. Víta byla násilně ukončena zahájením husitských válek, kdy byl chrám vypleněn a parléřovská huť se rozprchla do celé Evropy. Další rána přišla v době vlády Friedricha Falckého, kdy byl opět vypleněn, tentokrát kalvinisty. Další rány dostal při bombardování Prusy. V průběhu doby byly učiněny pokusy o dokončení chrámu, ale nebyly úspěšné.

Na počátku 19. století už byla katedrála v havarijním stavu. Naštěstí přišla doba národního obrození a romantismu a bylo rozhodnuto. Roku 1859 byla založena Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a bylo rozhodnuto, že se katedrála nejen opraví, ale také dostaví!

Zadní trakt katedrály s věncem kaplí postavených Matyášem z Arrasu v první fázi stavby

Roku 1861 byly zahájeny obnovovací práce na chrámu pod vedením architekta Josefa Krannera. Roku 1873 práce převzal Josef Mocker, který byl velmi radikální, protože byl zastáncem čistoty stylu. Za jeho působení byla stržena kaple svatého Vojtěcha a zbytečně byla zbořena kaple svatého Mořice při svatovítském probošství. Také s jeho nástupem začala dostavba západní části a dvou věží. Na přelomu století se prací ujal architekt Kamil Hilbert, jehož práce byla výrazně citlivější a podařilo se mu dovést stavbu až k tisíciletému miléniu smrti sv. Václava roku 1929, kdy byl dostavěný chrám slavnostně vysvěcen. Mimochodem stavba tímto nebyla dokončena. Práce pokračovaly až do 50. let 20. století.

O dalších zajímavostech týkajících se katedrály se dozvíte zajímavou cestou na Courání po Pražském hradě pro rodiče a děti.

Pasáž Koruna

Na místě dnešní pasáže Koruna stávaly tři domy. Jejich původ sahal až doby založení Nového Města ve 14. století. Domy se nazývaly U Špinků, U Řemenářů a U Subitánů. V domě U Špinků se nacházela proslulá Vídeňská kavárna, kde se prý nacházel první kulečníkový stůl v Praze. Všechny musely ustoupit výstavbě nové budovy nazvané Palác Koruna. Jediná stavba, která odolala byl tzv. Haasův dům, který byl palácem obestavěn.

Stavba probíhala v letech 1912-1914. Architektem stavby byl Antonín Pfeiffer (žák Jana Kotěry) a budovu navrhl ve stylu vrcholné secese. Stavbu financovala První česká všeobecná akciová společnost pro pojišťování na život a stavěla ji stavební společnost Matěje Blechy.

Jednalo se o multifunkční budovu. Kromě kanceláří pojišťovny se zde nacházelo kino, lázně i proslulý automat Koruna.

Nádherné skleněné zastřešení (viz fotografie) pasáže nebylo jenom dekorační. Kopule sloužila také k větrání a v případě požáru i k odvodu kouře.

Jak fungoval původní automat? Kde se nacházel v budově bazén? Odpovědi na tyto otázky i další informace k pasáži Koruna se dozvíte na Courání po pasážích. Těším se na Vás již zítra v sobotu 23.2. ve 16 hodin v pasáži ČNB.

Křížovníci s červenou hvězdou

Špitální bratstvo při kostele sv. Haštala bylo založeno králem Václavem I. a jeho sestrou Anežkou v roce 1233. Velmi záhy bylo špitální bratrstvo povýšeno na řád s řeholními pravidly. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 řád trvale usídlil u Juditina mostu, kde vybudovali klášter s kostelem sv. Františka.

Poloha kláštera u mostu u Vltavy byla pro křížovníky výhodná, ale vyplývaly z ní také povinnosti – například opevňovací práce a údržba mostu.

Hlavním posláním byla špitální činnost, díky níž bratrstvo překonalo bez zásadních přerušení jak husitské války, tak uzavírání klášterů za josefínských reforem.

V době svého největšího rozkvětu, za vlády Karla IV., řád obhospodařoval okolo šedesáti špitálů, domů a farních kostelů. Byl tak významný, že v 16. a 17. století byl pražský arcibiskup vždy i velmistrem řádu.

Víte, které další významné kláštery a komendy se nacházely na území Starého Města a Malé Strany? O těch významných si budeme povídat na připravovaném courání po pražských komendách a klášterech.

Loreta

Loreta je poutní místo nazvané podle kopie loretánské kaple, domnělého domku Panny Marie, přenesené do italské Lorety z Nazareta. Tu naši pražskou nechala ve svých zahradách postavit Benigna Kateřina z Lobkovic v letech 1626-1631. Stavitelem kaple byl italský stavitel Giovanni Battista Orsi. Okolí svaté chýše postupně přestalo stačit zástupům poutníků, kteří k Loretě mířili, takže se nejprve přistavěly ambity a následně v 18. století byl areál Lorety dostavěn do podoby, v jaké ji známe dnes a to za účasti otce a syna Dientzenhoferů.

Loreta je ovšem také známá svou zvonkohrou, která byla na věž instalovaná roku 1694. Sestrojil ji hodinář Petr Naumann a zvonky odlil amsterdamský zvonař Claudius Fremy. Zvonkohra hraje automaticky každou hodinu mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.

Kdo daroval Loretě tuto zvonkohru? Kolika diamanty je osázené Pražské slunce – diamantová monstrance? A který známý hudebník prý hrál v 90. letech 20. století na zvonkohru? A mnoho dalších informací se dozvíte na courání po Novém světě.