Jedna ze čtyř katedrál v naší zemi Vás ohromí. Je totiž úplně jiná, než ostatní tři její sestřičky. Cisterciáci jí zprostili veškerého zdobení a silný účinek vnitřního prostoru přenesli na čisté linie stavby a působení denního světla.
Stavbu chrámu si objednal u neznámého stavitele „mistra sedleckého chrámu“ opat cisterciáckého kláštera Heidenreich. Na přelomu 13. a 14. století totiž už klášter oplýval dostatkem prostředků, které získali nejen těžbou stříbra, ale také z nájmu domů, provozu mlýnů a lázní v novém městě, které vyrostlo nedaleko kláštera.
Bohužel chrám byl vypálen a zničen v období husitských válek. Přestože byl kostel v rozvalinách, působil prý tak majestátně, že obdržel v 15. století označení Splendissima Basilica – nejskvostnější bazilika.
Na přelomu 17. a 18. století za opata Jindřicha Snopka prošel chrám rozsáhlou přestavbou, kterou nejprve svěřil Pavlu Ignáci Bayerovi, který provedl zejména zajišťovací práce. Následně jej přesvědčil mladý Jan Blažej Santini Aichel, který stavbu převzal. Jeho práci můžeme obdivovat při řešení hlavního průčelí při vstupu do chrámu. Santini při stavbě použil unikátní samonosné stavební prvky – kopulovitou klenbu tzv. „českou placku“ a spirálovitá schodiště bez středového sloupu.
Klášter cisterciáků včetně kostela byl po skončení přestavby zrušen dekretem Josefa II. Naštěstí pouze na pár let, na počátku 19. století byl vrácen k církevnímu užívání.
Dnes se jedná o památku zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Až se budete courat Kutnou Horou určitě si vyhraďte čas a katedrálu v části Sedlec navštivte. Určitě to stojí za to.