Pražský poledník (14°25’17“ východní délky), který se nachází na Staroměstském náměstí, byl od roku 1652 definován stínem Mariánského sloupu v pravé poledne. Dnes je z něj pozůstatek původních „slunečních hodin“, neboť samotný sloup byl stržen rozvášněným davem vedeným anarchistou Frantou Sauerem 3. listopadu 1918. Nový sloup je již ve stavbě, takže můžeme doufat, že „hodiny“ budou na podzim plně funkční.
Od 18. století se pražský čas určoval v Klementinu v Astronomické věží za pomoci štěrbinových slunečních hodin v místnosti, která se nazývá Merediánovou. Časový rozdíl mezi Klementinem a Staroměstským náměstím je cca 1 sekunda.
V roce 1842 dává podnět nejvyšší purkrabí království českého hrabě Karel Chotek k veřejnému oznamování poledne z Klementina. Dne 20. července 1842 dává ředitel hvězdárny prof. Adam Bittner poprvé polední znamení. Krátce před polednem se vyvěsil z ochozu věže prapor. Okamžik před polednem se tento prapor nahradil menším, jehož rychlým stažením se označilo pravé poledne. Od roku 1891 je pak polední znamení doprovázeno výstřelem z děla z protější strany Vltavy, z bašty číslo XIX. svaté Maří Magdalény (dnes zde najdete Kramářovu vilu). Poslední výstřel padl 15. února 1926. Prapory se používaly dva: zemský (červeno bílý) nebo rakouský (černo žlutý). Dne 19. října 1918 zřízenec využil prapor bílý, aby dal najevo protest místního osazenstva, že Klementinum dosud nebylo převzato československým státem. Následně se již objevovala vlajka československá.
Z věže Klementina je nádherný výhled, zejména v podvečer. Až budete mít možnost, vyrazte si vychutnat jedinečný výhled.
