Na vyšehradském hřbitově se nachází hrobka Slavín. Má představovat český pantheon – společné místo odpočinku vynikajících českých osobností.
Stavbu inicioval vyšehradský probošt Mikuláš Karlach a financoval ji Petr Mikuláš Fischer, smíchovský starosta a velkoobchodník se dřevem. Ten ji následně věnoval do užívání spolku Svatobor. Architektem pomníku je Antonín Wiehl a stavba se stavěla v letech 1889-1893. Bohužel hrobka nebyla vhodná k pohřbívání, byla vlhká, takže Wiehl musel udělat ještě další úpravy. Výzdoba je z rukou sochaře Josefa Maudera. Na sarkofágu sedí socha Génia vlasti a po stranách Vlast truchlící a Vlast jásající. Bronzový kříž s ukřižovaným Ježíšem je prací sochaře Václava Levého. A protože došly peníze, krypta byla dokončena až ve 20. letech 20. století pod vedením Josefa Fanty, ale podle plánů Antonína Wiehla.
Nápis „Ač zemřeli, ještě mluví“ je mottem darovací listiny Petra Fischera.
Jako první v hrobce spočinulo v roce 1901 tělo Julia Zeyera a jako poslední sem byl uložen v roce 2013 Karel Höger. Je zde celkem 44 kobek. Ve 41 jsou umístění jednotlivci a ve dvou kobkách je 14 uren. Celkem je zde tedy pohřbeno 55 osobností a zbývá volná poslední kobka, kde lze umístit až osm uren. V tuto chvíli však spolek Svatobor nemá v úmyslu další pohřby do Slavína.
Vyšehradský hřbitov se Slavínem stojí za prohlídku. Není rozlehlý, takže jej můžete projít hezky křížem krážem. A kromě slavných osobností uložených na Slavíně, můžete navštívit hroby ostatních známých osobností, které zde odpočívají např. Waldemar Matuška, Vlasta Burian, Jan Neruda, Božena Němcová, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a mnoho dalších.
Prozatím se na vyšehradský hřbitov dostanete se mnou pouze na dětských prohlídkách, ale plánuji courání po Vyšehradě v odpoledních hodinách, abychom se spolu na hřbitov podívali a pověděli si další zajímavosti.