Lanovka na Petřín

Vůz lanovky přijíždí do horní stanice

„Lanovkou na Petřín bych rád Tě svez, mám k tomu dobrý důvod právě dnes. Máš svátek, já pro Tebe dárek mám a chtěl bych s Tebou být chvíli sám…“ Pokaždé, když lanovku vidím, vzpomenu si na tuto písničku od Pavla Horňáka, kterou jsem milovala a záviděla pražandám, že mají tak úžasné místo, kam můžou chodit na rande.

Ale dost nostalgie, zpět k faktům. Důvodem pro stavbu lanové dráhy na Petřín se stala stavba rozhledny, ke které bylo nutno dostat lidi. Stráně Petřína byly hodně prudké a tak dostat se nahoru bylo velmi náročné. Družstvo rozhledny na Petříně přišlo s lanovou dráhou. Nejednalo se o první lanovou dráhu v Praze, za to ale nejdelší, alespoň v tehdejším Rakousku-Uhersku.

Stavba byla zahájena v únoru roku 1891 podle projektu společnosti Reiter a Štěpán stavební společností Františka Zelenky. Vagóny dodal závod Františka Ringhoffera na Smíchově. Zkouška provozu proběhla v červenci roku 1891 a ve stejný den odpoledne začal provoz pro veřejnost. Lanovka využívala pro svůj pohon vodní zátěže. Nahoře se naplnily nádrže s vodou a vůz jedoucí dolů vytáhl vůz jedoucí nahoru. Lanovka měla navíc brzdový systém, který měl zafungovat v případě utržení lana. Dále využívala střední kolej, která regulovala rychlost.

Původní lanovka fungovala až do začátku první světové války. Pokusy o obnovu trvaly nějaký čas, a teprve v červnu roku 1932 se provoz lanovky obnovil. Už s elektrickým pohonem a v délce, v jaké ji známe dnes. Nová dolní stanice byla umístěna do domu U Knoflíčků a horní stanice se posunula až za Hladovou zeď, kterou podjíždí.

Černým dnem lanové dráhy se stal 7. červen roku 1965, kdy muselo dojít k okamžitému zastavení provozu z důvodu nestability tratě. Pod restaurací Nebozízek došlo k sesuvu zeminy a toto způsobilo zřícení tělesa lanovky. Sesuvy půdy ještě nějaký čas pokračovaly. Těleso dráhy muselo být zajištěno a část dokonce odbourána. Sanace sesuvů pokračovaly ještě v 70. letech. Všechny pokusy o renesanci lanovky ztroskotaly.

Až primátor ing. František Štafa rozhodl o provedení opravy v souvislosti s celostátní spartakiádou v roce 1985. Díky úsilí Klubu Za starou Prahu a primátora se konečně pohnuly věci kupředu. Horní a dolní stanice nebyly poškozeny, takže se mohly využít a pouze rozšířit. Oříškem se stala střední část u Nebozízku, kterou museli umístit na železobetonový rošt postavený na soustavě mikropilotů. Přímo na Nebozízku byla vystěna mostní konstrukce, na které je dnes zastávka. Nové vozy dodala Vagónka Studénka. Ke znovuobnovení provozu došlo 15. června 1985.

Stanice Nebozízek na mostní konstrukci

Kdo se chcete dozvědět další pikantní detaily z jednotlivých etap stavby lanové dráhy a případně se svézt dolů, přijďte na Couráme se z Pohořelce na Petřín už tuto sobotu odpoledne. Dozvíte se také další zajímavosti o Petříně, třeba proč došlo k onomu rozsáhlému sesuvu a jak sesuv souvisí s budovami kolejí na Strahově. Těším se na Vás.

Panna Marie z Exilu

Socha Panny Marie z Exilu

Nádhernou sochu Panny Marie naleznete nedaleko areálu strahovského kláštera. Byla vytvořena jako připomínka původního Mariánského sloupu se sochou Immaculaty, která stála na Staroměstském náměstí. Sloup byl vztyčen v roce 1652 na památku úspěšné obrany Prahy proti švédským vojskům v roce 1648. Autorem původní sochy byl Jan Jiří Bendl. Mariánský sloup strhl rozvášněný dav vedený anarchistou a žižkovským bouřlivákem Frantou Sauerem v roce 1918.

Novou sochu si vytvořili krajané v exilu, kteří se na ní složili. Sochu vypracoval italský umělec Alessandro Monteleone z carrarského mramoru. Po vysvěcení v Římě byla socha převezena přes moře a umístěna roku 1955 v zahradě českého svatoprokopského benediktýnského opatství Lisle u Chicaga.

Vyhlídka od sochy Panny Marie z Exilu

Roku 1993 byla socha převezena zpět do Prahy a o rok později umístěna zde u zahrady strahovského kláštera. Ze svého místa má Prahu jako na dlani. A vy se zde také můžete kochat nádhernou vyhlídkou, třeba už v sobotu 13. června v podvečer, kdy se koná Couráme se z Pohořelce na Petřín. K tomu se ještě dozvíte další zajímavé informace o strahovském klášteře a premonstrátech i to proč se cesta, po které se budeme procházet, jmenuje Promenáda Raoula Wallenberga.

Nerudova ulice

Slavná domovní znamení v Nerudově ulici

Nerudova ulice pravděpodobně vznikla v době založení Nového Města pod hradem Pražským. Za vlády Přemysla Otakara II. bylo osídlení v podhradí Pražského hradu potřeba zorganizovat, takže se přepokládá, že při vytyčování pozemků pro nové osadníky se základní uliční síť Malé Strany zformovala. Přesto se dá předpokládat, že se jedná o starobylou cestu, která se zde nacházela mnohem dříve, než vzniklo samotné město. Ulice je součástí Královské cesty a procházely tady korunovanční průvody českých králů.

Ve středověku byla ukončena Strahovskou branou, která stála asi v polovině ulice u kostela Theatinů. Dnes se zde ulice z jedné strany zužuje. Z tohoto důvodu se spodní část jmenovala Strahovská. Horní část ulice byla velmi příkrá a kluzká, takže se zde pokládaly tzv. krokve, německy Sparren. Odtud by se tedy odvodil název Krokevní ulice (Sparrengasse), ale název byl pokroucen, takže se ulice nazývala Ostruhová (Sporengasse). Současný název ulice je z roku 1895 a je pojmenována po českém spisovateli Janu Nerudovi, který zde strávil část života.

V 19. století vznikly odvážné plány na ozubenou elektrickou dráhu, bohužel plány se neuskutečnily. Přesto tady alespoň Omnibusy královského hlavního města Prahy zřídily první pražskou autobusovou linku, která zde jezdila v letech 1908-1909.

A kdo se chcete dozvědět více o zajímavé historii Nerudovy ulice, o bojích theatinů o Strahovskou bránu, o zajímavých osobnostech, které v ulici bydlely a projít se s námi z Malostranského náměstí Nerudovou ulicí až na Hradčanské náměstí, zvu Vás na Couráme se Nerudovou ulicí ve středu v podvečer.

Couráme se po Karlově mostě

Kdy? 27. července 2019 od 7,00

Karlův most

Pojďme se projít po ranním Karlově mostě bez davů turistů. Povíme se o obou mosteckých věžích a mystériích s nimi spojenými a samozřejmě o sochách na mostě.

Co se dozvíte?

  • o slavném slunovratovém mystériu
  • o tajemných poselstvích ukrytých na Staroměstské mostecké věži
  • o tajemném reliéfu v Juditině věži
  • o historii kamenného mostu
  • jak to bylo skutečně s Janem Nepomuckým
  • o sochách na mostě

Sraz: Křížovnické náměstí u sochy Karla IV.

Délka courání bude okolo 1,5 hodiny a pak můžeme pokračovat třeba na ranní kávu…

Cena při zakoupení vstupenky v předprodeji je 120 Kč pro dospělého a 70 Kč pro dítě od 6-15 let.

V případě volného místa je možné zakoupit vstupenku na místě za 150 Kč.

Vstupenky na GOOUT.

Kostel sv. Máří Magdalény

České muzeum hudby, původně kostel sv. Maří Magdalény

Ve středověku se v této oblasti rozkládala osada Nebovidy, kde stával klášter s kostelíkem sv. Máří Magdalény a v něm sídlily dominikánky, které na počátku 14. století zakoupily kostel sv. Vavřince po zrušených templářích. Následně opuštěný klášter obsadily takzvané „Bílé paní“, řád magdalenitek. Bohužel klášter i kostelík byly vypáleny v době husitských válek.

V roce 1604 dostali areál do správy dominikáni, kteří si tady vybudovali novou klášterní budovu a při něm kostel sv. Máří Magdalény a to podle plánu architekta Francesca Carattiho. Stavba kostela ale trvala hodně dlouho a dominikáni si jej dlouho neužili, neboť roku 1783 byl areál poslán do dražby pro zadluženost. Kostel byl odsvěcen a stal se místem, kde se střídaly různé instituce.

Nejprve zde byly sklady a kanceláře, pak zde sídlil poštovní úřad a finálně kasárna pražských četníků. Po 2. světové válce zde byl umístěn Státní úřední archiv. Po jeho přestěhování do nových prostor na Chodov přešla budova do správy Národního muzea, které zde umístilo České muzeum hudby.

Stavba kostela trvala dlouho zejména kvůli financování. Pokud se chcete dozvědět, jak to bylo s financováním stavby a který rod přivedlo financování ke krachu, přijďte na Courání po komendách a klášterech Malé Strany v neděli 9. června od 14,00 hodin. Dozvíte se i další zajímavosti spojené s klášterními stavbami Malé Strany.

Jak jsme se courali Nocí kostelů

V rámci včerejšího courání jsme navštívili pět kostelů na Hradčanech a Malé Straně a zjistili jsme zde různé zajímavosti.

Kostel sv. Jana Nepomuckého je zapůjčen jako vojenský kostel armádě a my jsme měli možnost si promluvit s vojenskými kaplany. Zjistili jsme třeba, že patronem vojáků je sv. archanděl Michael a sv. Jiří.

Hlavní oltář v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech

V kostele sv. Benedikta u karmelitek jsme si prohlédli mumii převorky Marie Elekty u Ježíše, která zde přečkala i komunistický režim, přesně podle slov kardinála Berana: „je-li svatá, ochrání sebe i klášter“.

Mumie Marie Elekty u Ježíše v kostele sv. Benedikta na Hradčanech

Letos po delší době otevřená Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v areálu Strahovského kláštera neměla razítko 😊, protože pan farář to prostě nestihl zařídit. Premonstráti mají nového opata, který je více otevřený veřejnosti, což je pozitivní zpráva.

Zjistili jsme, že ze strahovských teras je nádherná vyhlídka na podvečerní Prahu.

Vyhlídka ze strahovských teras

Nejkrásnější setkání nás čekalo u Nemocnice Milosrdných sester pod Petřínem. Historii kostela, nemocnice a sester Boromejek nám odvykládala známá sestra boromejka Angelika Pintířová. Zjistili jsme, že v úředních knihách vždy nemocnice patřila boromejkám a mši můžete poslouchat na svém lůžku ve sluchátkách.

Poslední kostel, který jsme navšívili byl kostel Panny Marie Ustavičné pomoci, tzv. kostel theatinů. Zde jsme si v průběhu prohlídky vyslechli varhaní koncert.

Courání jsme zakončili v Malostranské besedě na pivu a krátkém posezení.

Byl to krásný večer se skvělou skupinou lidí. Moc všem děkuji a těším se s Vámi na dalším courání.

Byli jste báječní.

Sabina

Zrušeno – Couráme se po klášterech a komendách Malé Strany

Kdy? 9. června 2019 od 14 hodin

Kostely Panny Marie pod řetězem konec mosta

Budeme se courat po Malé Straně, kde se projdeme Karmelitskou ulicí, zastavíme se u Maltézských rytířů, dále projdeme Josefskou a Tomášskou ulici a procházku zakončíme u kostela sv. Mikuláše na Malostranském náměstí.

O čem si budeme povídat?

  • o zaniklém řádu Magdalenitek a kostelu sv. Máří Magdalény
  • o zvláštním vztahu Maltézských rytířů s papežským stolcem
  • o nejstarším platanu v Praze
  • o Panně Marii Škapulířové a co je to vlastně zač ten „škapulíř“
  • o pražském Jezulátku
  • o pozůstatcích luxusního sídla pražských biskupů
  • o pivovaru u sv. Tomáše
  • o jezuitech a jejich malostranské koleji

SRAZ: Před vchodem do Českého muzea hudby, Karmelitská 2/4 (zastávka tramvaje: Hellichova)

Délka courání bude minimálně 1,5 hodiny a pak můžeme pokračovat třeba na kávu…

Cena při zakoupení vstupenky v předprodeji 120 Kč pro dospělého a 70 Kč pro dítě od 6-15 let.

V případě volného místa je možné zakoupit vstupenku na místě za 150 Kč.

Vstupenky na Goout.

Couráme se Nerudovou ulicí

Kdy? 26. června 2019 od 17,30

Dům u dvou slunců, Nerudova ulice

Naše courání zahájíme na Malostranském náměstí a následně budeme pokračovat Nerudovou ulicí, kde se zastavíme u zajímavých paláců a domů. Podvečerní procházku zakončíme na Hradčanském náměstí.

O čem si budeme povídat?

  • o historii jména Nerudovy ulice
  • o domovních znameních
  • o místních hospodách a jejich štamgastech
  • o zajímavých obyvatelích Malé Strany
  • o světských stavbách, které vyšly z pera Jana Blažeje Santiniho – Aichla

SRAZ: Na bývalém parkovišti na Malostranském náměstí pod stromem u zastávky tramvaje Malostranské náměstí.

Délka courání bude minimálně 1,5 hodiny a pak můžeme pokračovat třeba na kávu…

Cena vstupenky zakoupené v předstihu je 120 Kč pro dospělého a 70 Kč pro dítě od 6-15 let.

V případě volného místa je možné zakoupit vstupenku na místě za 150 Kč.

Vstupenky na GOOUT.

Tajemní Kajetáni z Malé Strany

Kostel Panny Marie ustavičné pomoci v Nerudově ulici na Malé Straně

Tato barokní stavba, která se nachází v Nerudově ulici, kostel Panny Marie ustavičné pomoci, je také známá jako kostel U Kajetánů či U Theatinů.

Řád Theatinů přivedl do Čech roku 1666 nejvyšší purkrabí Bernard Ignác z Martinic, který je nejprve usídlil na svých pozemcích v Břevnově (dnes Kajetánka), následně se přesunuli na Hradčany a finálně roku 1648 na Malou Stranu. Zakladatelem řádu byl Gaetano da Thiene, který v roce 1524 založil v Římě novou řeholi věnující se charitativní činnosti, výchově mládeže, práci v nemocnicích, duchovní správě a misionářské činnosti.

Členové řádu žili v naprosté chudobě, pouze z almužen a darů. Peníze na stavbu kostela získali z dědictví Bernarda Ignáce z Martinic. Návrh vypracoval významný architekt Jean Baptista Mathey. Na dokončení kostela následně participoval i Jan Blažej Santini-Aichl, jemuž je připisováno průčelí kostela. Stavba kostela trvala dlouho a kostel byl vysvěcen roku 1717.

Život řádu ukončily josefínské reformy, které roku 1783 klášter zrušily.

Jaké peripetie provázely stavbu kostela? Co se nacházelo v prostorách kostela po odchodu theatinů? Který řád zde následně působil? Těším se na Vás při Courání Nocí kostelů v pátek 24.5.2019.

Velkopřevorský mlýn – Maltézská komenda

Čertovka s velkopřevorským mlýnem v pozadí

Někteří lidé přecházející Karlův most se zastaví nad Čertovkou a obdivují nádhernou vyhlídku na toto slepé rameno Vltavy a pozastaví se nad mlýnským kolem se sochou vodníka, které místo dokresluje.

Budova mlýnu vznikla ve 13. století v souvislosti s budováním komendy Johanitů vedle Juditina mostu. Součástí areálu rozsáhlého areálu byly nejen budovy řádu, ale také hospodářské budovy a mlýn nemohl chybět.

Po husitských válkách přešel mlýn do soukromého vlastnictví. Jeho vlastníkem byl v 16. století také mlynář Štěpán, podle něj se mu také někdy říká Štěpánský mlýn. Nějaký čas byl ve vlastnictví Malostranské obce, která jej pronajímala. Svému účelu kupodivu nakonec sloužil až do roku 1936.

Dnes je zde restaurace, přesto majitelé kolo udržují v chodu, i když už neslouží k pohonu mlýna. Kdyby se totiž kolo stále nenamáčelo ve vodě, vyschlo by a došlo by k jeho zničení. To dnešní už samozřejmě není původní, ale je z 90. let 20. století. Měří v průměru 7,4 m.

O johanitské komendě si budeme povídat na plánovaném courání po pražských komendách a klášterech.