Štítek: Nový svět

Vedle vojenského kostela sv. Jana Nepomuckého v Kanovnické ulici stojí honosná stavba, která dnes slouží jako byty zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky, takže byste si ji ani nevšimli. Její historie je však velmi zajímavá.

Budova špitálu sv. Antonína byla založena už v roce 1370 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Byl vystavěn pro chudé kleriky z různých částí arcidiecéze. Špitál s kaplí sv. Alžběty byl stavěn čtyři roky a roku 1374 jej vysvětil samotný arcibiskup. Bohužel špitál byl vypálen husity a zanikl.

Po velkém požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541 se císaři starali o obnovu a tak došlo i na špitál sv. Antonína. Byl obnoven z fundace zemřelé královny Anny císařem Ferdinandem I. Renesančně upravený areál pak poničili Švédové. Finální barokní úprava špitálu i kaple sv. Alžběty jsou snad dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který byl autorem jak vedlejšího kostela, tak přilehlého kláštera voršilek. Byl určen pro chudé a práce neschopné občany. Bohužel již v roce 1748 byl špitál uzavřen a předán dělostřeleckému vojsku, které zde sídlilo až do 1. světové války. Následně získala prostory správa hradu, které slouží dodnes.

Špitál stál u brány Špitálské. Chcete vědět, kde brána stála a jaká byla její historie? Pojďte se s námi courat po Novém světě už tento pátek v podvečer a dozvíte se spoustu zajímavých informací z této nádherné části Hradčan.

Dům v ulici Nový svět čp. 80/9 se nazývá dům U svatého Michala nebo také U sv. Michaela archanděla a to podle obrázku, který na domě visel od 17. století (dnes již bohužel zmizel). Patří k nejstarším v ulici, první zmínka o něm pochází z roku 1383.

Samotný domek byl přistavěn ke zdi kapucínského kláštera, která tak tvoří jeho zadní stěnu. Jeho šířka se pohybuje od 2,6 – 3,1 metru. Dům má jedno patro, které je spojené s přízemím točitým schodištěm. Asi rozumíte tomu, proč má uvedený dům z boku ještě jeden vchod. A pokud ne, připojte se k Courání po Novém světě a tam Vám vysvětlím, k čemu druhé dveře slouží.

Jan Blesík ve své knize Nový svět na Hradčanech popisuje skladbu obyvatel v tomto domě ve třicátých letech 20. století. V tomto domě bydlelo najednou 17 lidí. Emilie Tacheciová, manželé Horákovi se třemi dětmi, vdova Anna Kindlová se čtyřmi syny a dvěma dcerami a rodina Kopeckých se dvěma dětmi a ještě nějaký pan Vosátka. Čím byli místní obyvatelé zajímaví? Jaké životní příběhy se váží s domem číslo 80? Tyto a mnoho dalších zajímavostí se dozvíte na sobotním Couráme se po Novém světě. Těším se na Vás.

Mnoho nás obdivuje krásnou roubenku na Novém světě. Dnes je zde romantický hotel a kavárna, kde se můžete zastavit na svých toulkách Prahou. Toto místo však nebylo vždy tak krásné a malebné.

V roce 1739 si v místech dnešní chaloupky koupil pozemek řezník Antonín Simonis a vystavěl zde stáje pro jateční dobytek. Ve druhé polovině 18. století k němu další majitel opět řezník Libický postavil druhý dům a stáje byly změněny na byty pro chudinu. V jednom z těchto bytů bydlela také chudá švadlenka Josefína, za kterou chodil spisovatel Jakub Arbes. Jak to tady asi vypadalo dokládá fakt, že se vztahem se švadlenkou nikde nechlubil. V malých prostorách tady bydlely celé rodiny, spalo se i na zemi a v teplých dnech život probíhal hlavně na ulici.

V 50. letech 20. století se majiteli roubenky stali přátelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. Arnošt Lustig v roce 1968 emigroval a Ota Pavel trpěl duševní chorobou a roku 1973 zemřel na infarkt.

V 80. letech 20. století dům kupuje fotograf Alexandr Paul a po dohodě s památkáři roubenku, těžce napadenou dřevomorkou, zbourá a postaví její přesnou repliku, kterou můžeme obdivovat dnes.

Další zajímavosti nejen o jediné roubence v historickém jádru Prahy, ale také z celého Nového světa se dozvíte na courání po Novém světě. Těším se na Vás již tuto neděli.

Loreta je poutní místo nazvané podle kopie loretánské kaple, domnělého domku Panny Marie, přenesené do italské Lorety z Nazareta. Tu naši pražskou nechala ve svých zahradách postavit Benigna Kateřina z Lobkovic v letech 1626-1631. Stavitelem kaple byl italský stavitel Giovanni Battista Orsi. Okolí svaté chýše postupně přestalo stačit zástupům poutníků, kteří k Loretě mířili, takže se nejprve přistavěly ambity a následně v 18. století byl areál Lorety dostavěn do podoby, v jaké ji známe dnes a to za účasti otce a syna Dientzenhoferů.

Loreta je ovšem také známá svou zvonkohrou, která byla na věž instalovaná roku 1694. Sestrojil ji hodinář Petr Naumann a zvonky odlil amsterdamský zvonař Claudius Fremy. Zvonkohra hraje automaticky každou hodinu mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.

Kdo daroval Loretě tuto zvonkohru? Kolika diamanty je osázené Pražské slunce – diamantová monstrance? A který známý hudebník prý hrál v 90. letech 20. století na zvonkohru? A mnoho dalších informací se dozvíte na courání po Novém světě.

Oblast okolo uličky Nový svět je pozůstatkem Nové osady na předměstí Hradčan. V roce 1360 byla osada připojena k Hradčanům. Čtvrt byla poničena nejen husitskými válkami, velkým požárem Malé strany a Hradčan v roce 1541, ale také při četných průchodech vojsk při dobývání Pražského hradu. Za vlády Rudolfa II. byla celá ulička postavena tak, jak ji známe dnes. Domky byly nalepeny na zeď zahrady Kapucínského kláštera, kteří si první klášter na našem území postavili právě na Loretánském náměstí směrem k Jelenímu příkopu.

Nejprve tady byly domky pro lidi, kteří sloužili na Pražském hradě a později byly domky obývány chudinou. Ulička zůstala zanedbaná i ve 20. století. Například plynové osvětlení tady svítilo ještě v roce 1985. Stahovali se zde umělci – výtvarníci, režiséři a další bohémové. Místo pro ně mělo „génia loci“ neboli „ducha místa“.

A jestli těmto místům „génius loci“ zůstal, můžete posoudit i vy, kteří jste se přihlásili na courání v neděli 27.1.2019 (ještě jsou dvě místa volné) nebo se můžete přihlásit na další courání 6.4.2019.