„Lanovkou na Petřín bych rád Tě svez, mám k tomu dobrý důvod právě dnes. Máš svátek, já pro Tebe dárek mám a chtěl bych s Tebou být chvíli sám…“ Pokaždé, když lanovku vidím, vzpomenu si na tuto písničku od Pavla Horňáka, kterou jsem milovala a záviděla pražandám, že mají tak úžasné místo, kam můžou chodit na rande.
Ale dost nostalgie, zpět k faktům. Důvodem pro stavbu lanové dráhy na Petřín se stala stavba rozhledny, ke které bylo nutno dostat lidi. Stráně Petřína byly hodně prudké a tak dostat se nahoru bylo velmi náročné. Družstvo rozhledny na Petříně přišlo s lanovou dráhou. Nejednalo se o první lanovou dráhu v Praze, za to ale nejdelší, alespoň v tehdejším Rakousku-Uhersku.
Stavba byla zahájena v únoru roku 1891 podle projektu společnosti Reiter a Štěpán stavební společností Františka Zelenky. Vagóny dodal závod Františka Ringhoffera na Smíchově. Zkouška provozu proběhla v červenci roku 1891 a ve stejný den odpoledne začal provoz pro veřejnost. Lanovka využívala pro svůj pohon vodní zátěže. Nahoře se naplnily nádrže s vodou a vůz jedoucí dolů vytáhl vůz jedoucí nahoru. Lanovka měla navíc brzdový systém, který měl zafungovat v případě utržení lana. Dále využívala střední kolej, která regulovala rychlost.
Původní lanovka fungovala až do začátku první světové války. Pokusy o obnovu trvaly nějaký čas, a teprve v červnu roku 1932 se provoz lanovky obnovil. Už s elektrickým pohonem a v délce, v jaké ji známe dnes. Nová dolní stanice byla umístěna do domu U Knoflíčků a horní stanice se posunula až za Hladovou zeď, kterou podjíždí.
Černým dnem lanové dráhy se stal 7. červen roku 1965, kdy muselo dojít k okamžitému zastavení provozu z důvodu nestability tratě. Pod restaurací Nebozízek došlo k sesuvu zeminy a toto způsobilo zřícení tělesa lanovky. Sesuvy půdy ještě nějaký čas pokračovaly. Těleso dráhy muselo být zajištěno a část dokonce odbourána. Sanace sesuvů pokračovaly ještě v 70. letech. Všechny pokusy o renesanci lanovky ztroskotaly.
Až primátor ing. František Štafa rozhodl o provedení opravy v souvislosti s celostátní spartakiádou v roce 1985. Díky úsilí Klubu Za starou Prahu a primátora se konečně pohnuly věci kupředu. Horní a dolní stanice nebyly poškozeny, takže se mohly využít a pouze rozšířit. Oříškem se stala střední část u Nebozízku, kterou museli umístit na železobetonový rošt postavený na soustavě mikropilotů. Přímo na Nebozízku byla vystěna mostní konstrukce, na které je dnes zastávka. Nové vozy dodala Vagónka Studénka. Ke znovuobnovení provozu došlo 15. června 1985.
Stanice Nebozízek na mostní konstrukci
Kdo se chcete dozvědět další pikantní detaily z jednotlivých etap stavby lanové dráhy a případně se svézt dolů, přijďte na Couráme se z Pohořelce na Petřín už tuto sobotu odpoledne. Dozvíte se také další zajímavosti o Petříně, třeba proč došlo k onomu rozsáhlému sesuvu a jak sesuv souvisí s budovami kolejí na Strahově. Těším se na Vás.
