Štítek: Pražský hrad

Už založení samotného Pražského hradu má velký příběh a to pověst o moudré kněžně Libuši a Přemyslovi Oráčovi ze Stadic, kteří spolu založili dynastii Přemyslovců. Samotná kněžna prý věštila: „Spatřuji hrad, který pověsti nebes se dotkne.“ Na základě její věštby byl Pražský hrad na hradčanském ostrohu založen. Tyto nejstarší pověsti a další již historické události sepsal ve 12. století Kosmas v Kronice české.

Příběhy o našem prvním svatém, sv. Václavovi a jeho babičce sv. Ludmile sepisovali legendisté. Ti popisovali zejména příkladný život samotných světců a zázraky, které se děly v jejich přítomnosti, takže tam mnoho historických faktů zmiňovanáno nebylo. Nejznámnější díla jsou Crescende Fide (Když vzrůstala víra) a Fuit in provincia Boemorum (Stalo se v zemi Čechů) a také Kristiánova legenda.

Následující mladší díla už vycházela z těchto starších děl a spisovatelé si příběhy rozvíjeli a přikrášlovali, vymýšleli nové, takže dnes po nich zůstaly krásné pohádkové příběhy, kterým říkáme pověsti. Mezi nejznámnější pověsti spojené s Pražským hradem jsou: O staviteli chrámu sv. Víta, O jediném suchozemském vodníkovi, O zvonění pro Karla IV. a také třeba O bílém zjevení v chrámu sv. Víta.

K těm nejmladším, již spíše mystickým dílům, patří povídky německého spisovatele žijícího v Praze Gustava Mayringa z počátku 20. století. Ten zmiňuje tzv. „Dům u poslední lucerny“, který se zjevuje na konci Zlaté uličky a nalézá se zde pověstný „práh“ do paralelní Prahy.

Přijďte s dětmi už tuto sobotu 15. června 2019 od 16,00 hodin na Courání po Pražském hradě – pro děti a rodiče a vyslechněte si některou z pověstí o chrámu sv. Víta nebo se s námi vydejte do tajemné Zlaté uličky, abychom našli pověstný „Dům u poslední lucerny“.

Mnoho lidí ani netuší, že obelisk, který stojí na III. nádvoří Pražského hradu je vlastně památník padlým během první světové války. Původní návrh od slovinského architekta Josipa Plečnika byl jiný, stejně jako jeho umístění. A kolik to stálo usilí, aby byl pomník dokončen. Jenom monolity na výrobu obelisku byly vylomeny třikrát.

První pokus proběhl v roce 1923, kdy se začalo s přípravou vylomení obelisku v Mrákotínských kamenolomech. Byl vylomen žulový hranol o délce asi 20 metrů a váze 120 tun. Ve stejné době byl vylomen kvádr, který byl určen pro vytvoření mísy v Rajské zahradě. Vážil 70 tun. Transport však skončil ještě nedaleko lomu, protože praskl jistící kruh a hranol se rozlomil o kvádr mísy.

Druhý pokus proběhl v roce 1924. Avšak po vylomení se zjistilo, že kvádr není vhodný a proto se zahájilo vylamování třetího monolitu. K jeho vytěžení došlo v roce 1925. Jeho délka byla 15,6 m a hmotnost 112 tun. V tuto chvíli už Plečnik neuvažoval, že jej postaví v Rajské zahradě, ale přišel s umístěním na III. nádvoří. Jeho přeprava je nádherně zdokumentována v černobílém filmu Mrákotínský monolith. Finální úpravy trvaly déle než dva roky a obelisk byl slavnostně odhalen 28. října 1928.

Co všechno se vytvořilo ze zbytků prvního obelisku? Kdo financoval stavbu pomníku? Kdy byl skutečně instalován? A jak je spojeno místo umístění obelisku s posvátným pahorkem Žiži? Přijďte se courat po tajemném Pražském hradě, kde se dozvíte i další zajímavosti.

U severní zdi parkánového opevnění Pražského hradu stojí malé, barevné domečky, které zde byly přistavěné v 16. století. Bydleli zde hradní střelci a mezi nimi i zlatotepci Rudolfa II., podle nichž se ulička již od 70. let 17. století nazývala Zlatnickou. Podle tohoto názvu se později mylně usuzovalo, že zde sídlili alchymisté žijící na dvoře Rudolfa II.

Hradní střelci dostali povolení od císaře ke stavbě komůrek v obloucích opevnění, které si stavěli na vlastní náklady. Následně je mezi sebou vyměňovali a prodávali, takže se k nim dostali i zlatotepci, kteří zde utíkali před cechovními zákony uplatňovanými ve městě. Domky se začaly rozšiřovat směrem do uličky, ale také vznikaly na protější zdi hradního purkrabství. Ulička byla přístavky natolik zúžená, že místy nebyl průchod široký ani metr. Proto došlo k asanaci na konci 19. století a byly ponechány pouze domky podél severní hradby.

Po druhé světové válce domky odkoupila kancelář prezidenta a uličku nechala zrekonstruovat pod taktovkou architekta Pavla Janáka. Mimochodem autorem barevné koncepce Zlaté uličky je malíř a animátor Jiří Trnka. Zajímavé je, že kanalizace byla do uličky přivedena až v 21. století.

Kromě alchymistů je Zlatá ulička spojovaná s různými zajímavými osobnostmi, např. Madame de Thebes, Franzem Kafkou nebo Gustavem Mayrinkem. O nich si budeme povídat na Courání po tajemném Pražském hradě nebo Courání po Pražském hradě pro rodiče a děti. Připojíte se?

Výstavba chrámu sv. Víta byla násilně ukončena zahájením husitských válek, kdy byl chrám vypleněn a parléřovská huť se rozprchla do celé Evropy. Další rána přišla v době vlády Friedricha Falckého, kdy byl opět vypleněn, tentokrát kalvinisty. Další rány dostal při bombardování Prusy. V průběhu doby byly učiněny pokusy o dokončení chrámu, ale nebyly úspěšné.

Na počátku 19. století už byla katedrála v havarijním stavu. Naštěstí přišla doba národního obrození a romantismu a bylo rozhodnuto. Roku 1859 byla založena Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a bylo rozhodnuto, že se katedrála nejen opraví, ale také dostaví!

Roku 1861 byly zahájeny obnovovací práce na chrámu pod vedením architekta Josefa Krannera. Roku 1873 práce převzal Josef Mocker, který byl velmi radikální, protože byl zastáncem čistoty stylu. Za jeho působení byla stržena kaple svatého Vojtěcha a zbytečně byla zbořena kaple svatého Mořice při svatovítském probošství. Také s jeho nástupem začala dostavba západní části a dvou věží. Na přelomu století se prací ujal architekt Kamil Hilbert, jehož práce byla výrazně citlivější a podařilo se mu dovést stavbu až k tisíciletému miléniu smrti sv. Václava roku 1929, kdy byl dostavěný chrám slavnostně vysvěcen. Mimochodem stavba tímto nebyla dokončena. Práce pokračovaly až do 50. let 20. století.

O dalších zajímavostech týkajících se katedrály se dozvíte zajímavou cestou na Courání po Pražském hradě pro rodiče a děti.

Pražský hrad. Místo, odkud nám vládli panovníci nepřetržitě více než 1000 let. Knížata, králové, císaři a prezidenti. Počátky osídlení hradu jsou utopené v mlze a jsou zahalené tajemstvím. Naši předkové prostě nebyli psaví. Nějaké informace se nám pokouší odkrýt archeologie, nejstarší legendy a zlomky textů z cizích kronik.

K tajemným místům patří tajemný pahorek Žiži, který zmiňuje Kosmas ve své kronice a kamenný stolec, na kterém byli nastolováni vládci. Záhadný je však už samotný hradčanský hřbet. Přestože již okolí Prahy bylo osídleno, vrch samotný byl osídlen až později v době příchodu křesťanství, kdy zde Bořivoj vystavěl kostelík/kapli Panny Marie a vystavěl zde knížecí sídlo. To mohlo souviset s tím, že hradčanský hřbet patřil k posvátným pohanským místům.

Za císaře Karla IV. dosáhla Praha svého největšího rozkvětu. Za jeho vlády se Praha stala centrem tehdejšího světa. Císař nechal v centru hradního areálu vystavět na místě baziliky svatého Vojtěcha nádhernou katedrálu, která měla reprezentovat významné postavení Prahy.

Císař Rudolf II., vládce posedlý sbírkami umění a alchymií, naposledy povznesl Prahu na světovou úroveň. Alchymisti prý sídlili ve Zlaté uličce a snažili se vyrobit zlato, která je od té doby tajemným místem s „prahem“ do paralelní Prahy.

Zajímají Vás tajemství Pražského hradu? Chtěli byste Courání po tajemném Pražském hradu v podvečerních hodinách? Napište mi do komentářů…